Vánoční vločka 2012

Pokračovali jsme dál ke krásné vyhlídce na Prahu. Poznávali jsme jednotlivá místa. Vítkov a Žižkovkou věž jsme poznali hned.

Po pořízení několika fotek jsme pokračovali po schodech na vrch Petřín. Náš čtyřnohý doprovod byl neustále ve předu, ale většinou odbočil špatně, takže se musel vracet, což mu ale evidentně nevadilo. Pod rozhlednou jsme si chvilku odpočinuli, protože jsme byli celkem zadýchaní. Vytvořili jsme fiktivní rodinku a koupili tudíž levnější lístky.

Pak už jsme mohli stoupat 299 schodů na vrchol.hned. Naopak nejvíce nám dal zabrat kostel na Jiřího z Poděbrad, který vypadal z dálky jako vstup do antického chrámu. po přiblížení foťákem byly vidět obrovské hodiny, a tak to bylo jasné.

My jsme ale vystoupali pouze asi jednu třetinu a podívali se na spodní vyhlídkovou plošinu. Znovu jsme se snažili poznat co nejvíce budov a míst. Více jsme se ale těšili na vrchní vyhlídku. Zbylé schody jsme vzali hopem a Tom byl nahoře první. Vlastně celou cestu byl všude první. Viditelnost nebyla ideální, ale podařilo se nám identifikovat Říp.

Při sestupu jsme nalezli jednu kešku, která byla přilepená na zábradlí. Bohužel ji někdo ukradl, a proto zde byl pouze papírek. Sešli jsme po cestách na Nebozízek, prohlédli si jednoucí lanovku, kterou chtěla Bára vidět, a kousek od této mezistanice jsme našli pěknou ptačí budku. Mates nám řekl, že se v ní nachází keška. Celkem velkou chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, jak se otevírá.

Sadem jsme sešli až k Újezdu a tam nás zaujalo dětské hřiště. „Hurá na něj!“ Vyhráli jsme si zde asi půl hodiny, a asi bychom i další hodinu vydrželi, ale právě začínalo pršet. Sbalili jsme se a vydali na metro. Prošli jsme se kolem Lennonovy zdi a Čertovky. Zastavili jsme se u mostku, který byl celý ověšen zámečky. Jelikož začalo pršet víc, nasadili jsme rychlejší krok a poslední naše zastávky byla u nejužší uličky v Praze. Když blikl semafor zeleně, mohli jsme jít (dva lidi proti sobě by se totiž nevyhnuli). Na konci nás čekalo pouze nádvoříčko a hospoda. Vydali jsme se tedy zpět. Čas se chýlil ke konci. My nasedli na Malostranské do metra a vezli se na Želivárnu a poté se postupně rozcházeli. Radar vystoupil na zastávce Na Palouku, Marek s tatínkem pokračovali busem dál a Mates, Píšťalka a Tom se rozešli u Hostýnský.

Od roku 2010 se účast zvýšila o 75 procent. To je celkem pěkný výkon. Příští Vločku nás musí být minimálně 8

Zapsal: Mates