Jak už to bývá, sešli jsme se na Hlavním nádraží, dokoupili poslední večeře a vyrazili jsme na vlak. Našli jsme kupodivu kupé, které bylo prázdné a tak jsme se tam všichni nějak nacpali. Někteří z nás tedy museli stát, ale nakonec se nám podařilo šťastně dojet do Benešova a potom už byla cesta polidnější…
Jak to tak píšu, napadá mě jedna hláška od pánů Šimka a Grossmana. „Sedím sám v přeplněném kupé.“ Vlak z hlaváku měl ale zpoždění a tak se někteří radovali, že z Trháče nepojedeme autobusem, ale pošlapeme pěšky. Autobus ale na vlak počkal a tak jsme se svezli až k odbočce do tábora.
Když jsme se konečně dobrodili rozčvachtaným bahnem a kalužema k táboru, vítali nás ti, kteří jeli autem. Byli to takoví dobrodinci, že dokonce zatopili na marodce a v kuchyni. Všichni uvítali, že se marodka tak vyhřála a že nemusíme spát v zimě. Poté, co se všichni vybalili, odevzdali cukroví a začali dělat kravál, dostali jsme nápad, že by jsme se také mohli vyléčit z toho bodnutí z minulé výpravy.
Došli jsme k dvěma staříkům, kteří za sebou měli již vyléčeného Šťastného draka. Staříci byli skřítci se jmény Urgla a Engywku. Šťastný drak s námi však mluvit nemohl, protože byl velice vyčerpaný. Babička s dědečkem se stále hádali. Ona byla babka kořenářka a vyráběla různé lektvary a on se zase zajímal o astrologii. Ani jeden z nich neuznával práci toho druhého. Dědkovi se zdálo pomatené myslet si, že lektvary pomohou od bodnutí, nebo učiní člověka nesmrtelným a babičce se zase nelíbily jeho nákresy hvězdné oblohy. Říkala jim „čáranice“. Nakonec jsme se dohodli, že babička nám dá lektvar, který působí jako protijed na naše bodnutí a dědek nám zase věnoval své nákresy. Babička se s námi ale nechtěla otravovat a tak nám dala jen přísady do lektva
ru a ten jsme si měli uvařit sami. Podmínka byla rozdělat oheň a uvařit si v něm bylinkový čaj z přísad, které nám dala. Ještě nám pověděla o nějakých vánočních zvycích Fantasie a to bylo vše. Poděkovali jsme a utíkali jsme do teplíčka.
Další den jsme se rozhodli, že si tedy ten čajíček uvaříme. V mokrém lese bylo nalezeno jen mokré chrastí. Z okna jsme pozorovali, jak to děti chtějí zapálit. Najednou se začalo z ohniště kouřit. S údivem jsme nechápali, jak je to možné a pak nám to došlo! Kryštof si přece vzal na výpravu nějaké včeličky. Šel jsem tam a byl jsem velmi zvědavý, jestli jim to chytne. No co myslíte? Samozřejmě včeličky vyhořeli a to bylo vše. A co teď? Dovolím si zde rekonstrukci rozhovorů.
Poté co jsme rozdělali oheň, vhodili jsme všechny přísady do kotlíku. Každý vypil alespoň půl hrnku lektvaru a byli jsme vyléčení. Stihli jsme to jen tak tak. Poté jsme se pustili do vánočních zvyků říše Fantasie.
1) Pokud se dva lidé potkají pod zavěšeným provázkem, musí se vzájemně políbit na ucho.
2) Kdo chce, udělá si parníček „Perníček“ a poté ho pustí po potoce. komu dopluje nejdál, dostane pod stromeček právě perníček.
3) Vyhazuje se čepice z okna aby byl celý rok teplý.
Asi si dokážete představit co způsobil bod číslo jedna. Okamžitě se všude po baráku začaly 
objevovat zavěšené provázky a uzlovačky. Zejména v místech, kde je provázek vidět jen z jedné strany. Například dveře. Ale teď k bodu číslo dva. Při zkušebním plutí bylo všem jasné, že perníček dostane Kuba. K jeho smůle se mu při jízdě „naostro“ parník zasekl hned na začátku a perníček dostal nakonec Kryštof. pokud bychom započítali i vedoucí, bezkonkurenčně nejlepší parník měla Píšťalka. Dopomohlo jí k tomu hlavně to, že byl miniaturní a nemohl se zaseknout o dno.
Když se začalo smrákat, přišli k nám skřítkové a zavedli nás k první bráně Sandonorika. Uviděli jsme udatného rytíře, který chtěl projít bránou. Těsně před ní se zastavil, naposledy si rozmyslel, co dělá a vyrazil kupředu. Najednou se Sfingám, které stály naproti sobě a tvořili tak bránu, rozsvítili oči a rytíř padnul k zemi. Skřítkové to vše samozřejmě komentovali. Prý se ještě nikomu nepodařilo projít a jetli to chceme zkusit také, tak jsme blázni.
Večer přišlo to nejlepší. Na štědrovečerní večeři byl výborný salát se smaženou sekanou a poté talíře plné cukroví. Octli se zde oblíbené perníčky, salámové rolády, rohlíčky, kokosová kolečka a mnoho dalšího. Když se všichni napucli a mysleli si, že si jen tak rozbalí dárky, zvednul se Opičák a řekl, že přece musíme Ježíškovi zazpívat a tak Matěj a Večernice přinesli flétny a barákem se rozlehlo několik koled. Poté se tedy rozbalili dárečky, rozdali kalendáře a zase se jedlo cukroví. Když se nám chtělo spát zalezli jsme do spacáků a Michal nám pověděl pohádku. Jako obvykle si většina lidí nepomatuje více jak tři věty, protože usnuli. Některým to tedy nevadí, protože tuto povídku již znali. Týká se to ale spíše starších, mladší totiž většinou povídku „Nemesis z hvězd“ neznají.
V neděli jsme vstali asi v 11 a tak se řešilo, jestli vůbec budeme dělat oběd. Naštěstí byl a všichni se najedli těch výborných těstovin s červenou omáčkou a masíčkem. Mňaaam!
Foto z akce najdete zde
A na závěr jedno video. První část zachycuje skřítky a druhá koledy.
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 27. červenec 2024
svátek má Věroslav
Narozeniny
18.červenec - Gattaka (36)
18.červenec - Betynka (12)
24.červenec - Daniela (8)
26.červenec - Adéla (12)
05.srpen - Vojta (22)