Tak nám začíná nový školní roka s ním i další rok tulácký. V pátek jsme se všichni (s vyjímkou Opičáka) sešli na nádraží. Jakmile se na tabuli objevilo číslo nástupiště, tak jsme se srdceryvně rozloučili s našimi drahými rodiči a vyrazili jsme na první výpravu v tomto školním roce.
Hádám, že se cestou někdo zeptal, kdeže je vlastně Opičák. Nikdo nevěděl. Jen matěj doma zahlédl něco, co vlétlo obrovskou rychlostí do bytu, popadlo velký batoh, nasoukalo do něj něco velice objemného, uplatilo ho, aby za to něco vynesl koš a dříve, než Matěj řekl švec, tak si to štrádovalo směrem ke Knížecí.
No nic, vlak jel dál a cesta byla dlouhá. Oprášili jsme zde jednu klasiku, a to hru Einstein. Hráli jsme všichni vypadali jsme, že nás to baví.
Když se stmívalo, byli jsme skoro u chaty. Nebo spíše tři kilometry před ní. Z Pikovic vede Posázavská stezka, která si to šine okolo Sázavy. S radostí jsme vyrazili.
V tu najednou zvoní telefon. Na drátě je Opičák a ptá se zatím celkem klidným hlasem, kdeže to jsme. Nenašel totiž tu malebnou chatu zvanou Psí zub. Asi čtyři hodiny chodil po okolí a hledal studánky, které mu ukázala GPS. Ale nechme si to vysvětlit přímo od něj.
Opičák (unaveným a naštvaným hlasem)
„Milá dítka, to bylo tak. Bratr mi doma se stoprocentní jistotou řekl, že studánka, u které má být chata je kousíček pod Medníkem. Podle GPS jsem našel onu studánku a chata nikde! Na dží-pí-esce jsem našel ještě jednu a ta byla na druhé straně kopce. Poté jsem k ní šel a ani zde chata nebyla!!! Vrátil jsem se tedy k Pikovické střelnici a zavolal jsem ostatním. Ti mi řekli, že chata je u kamenných schodů na Posázavské stezce. Nějací místní lidé mi řekli, kudy se jde do Pikovic a tak jsem vyrazil. Ó jé! Těch schodů tam ale bylo. Na každé pravděpodobné odbočce jsem počítal 20. schod, kde stojí chata a doufal jsem, že na Tuláky narazím. Došel jsem až ke studánce, kde mi volala Píšťa a uspokojila mě větou: „Tak to jsi skoro tady. Jdu ti naproti.“ Sehnul jsem se tedy ke studánce a vypil jsem co se dalo. Poté přišla píšťa a dovedla mě k chatě. No sláva, dorazil jsem…“
My ostatní, kteří jsme již byli u chaty, jsme hráli hru Asociace. Bylo to velice zajímavé. Obzvláště, když jsme se od slunce dostali k Facebooku. Připomíná mi to starý známý vtip, který byl vymyšlen ještě za éry Yellena, Chumby, Žwejkala,… Byla to dvouslovná asociace, a to: Pes → basketbal.
Po příchodu do již odemčené chaty jsme si ustlali, vyčistili zuby a šli na kutě. Před spaním nám Amazonka přečetla 1. kapitolu z knížky Pohádky o mašinkách. Tu teď budeme číst na pokračování na každé výpravě.
V sobotu jsme se vzbudili do naprosté tmy. Nechali jsme totiž přes noc zavřené okenice. Nejvíce to sluneční září schytala Amazonka. Otevřela dveře a… Ostatní již měli otevřené okenice, takže přivykání na světlo bylo o něco lepší.
Snídani jsme měli venku na sluníčku. Rädar vymyslel způsob, jak z chaty vynést stůl, který je širší, než dveře a pak jen zbývalo vynést židle a namazat chleby. Měli jsme rybičky a všem chutnaly. K nim byl samozřejmě teplý čaj, jelikož je zde zima. Brrr!
Najednou k nám přiběhl nějaký pán, který si s námi chtěl povídat, jelikož již dlouhý čas nikoho neviděl. Po chvíli jsme zjistili, že je to cestovatel a že jsme v poušti, kde je veliké horko, prach a písečné duny. Cestovatel na nás naléhal, ať mu ukážeme, kdo z nás je nejlepší. Zjistí se to tak, že budeme běhat v poušti a sbírat zvířata, která v poušti nemají co dělat. A když najdeme dvě od jednoho druhu, tak budeme ještě lepší.
Poté, co cestovatel zjistil, že jsme dosti zdatní na cestování v poušti, slíbil nám, že se s ním podíváme do okolí. Abychom se dopravili do města k městu, měli jsme si je propojit pomocí železnice. Až nás přestalo bavit jezdit do města k městu, pořádali jsme železniční závody mezi městy.
Odpoledne za námi přijel Jirka s celou jeho rodinkou a se psy a také se stavila rodina K+K+B, kteří poté odvezli Amazonku do Prahy. V neděli brzy ráno totiž odjíždí do Skotska. Šli jsme s nimi do Třebšína a cestou jsme nacházeli zprávičky s různými indíciemi.
Rozloučili jsme se s návštěvou a od parkoviště jsme vyrazili na vyhlídku u Svatojánských proudů. Hlavním důvodem však bylo nalezení cache, nebo chcete-li kešky. Nalezli jsme ji hned. Mates ji vytáhl ze škvíry mezi vyhlídkou z betonu a hlínou. Otevřeli jsme schránku a nestačili jsme se divit. Uvnitř cache byla indície! poté jsme si vyměnili nějaké věci uvnitř a kochali se výhledem.
GPS nám ukazovala další cache ve vzdálenosti 0,4 km. Rozhodli jsme se tedy, že k ní půjdeme. Obtížnost terénu byla 4 z 5. To jsme později zjistili… Museli jsme totiž sejít po strmém srázu a potom ještě po suti. Byl to náročný sestup, ale stál za to. Našli jsme cache i s Travel Bugem.
Když jsme večer u ohně zjistili, kam nás indície nasměrovávají, rozhodli jsme se vyrazit. Již byla noc, a tak jsme nešli přímo, ale přes Pikovice. Cesta na vrchol Medníku tak trvala místo čtvrt hodiny pěkný čas.
Na vrcholu Medníku byla hromada kamení a na ní seděl V.B. (zjistlili jsme, že je to Velbloud Bloud a ne Veřejná bezpečnost). Na krku měl mašli s tímto textem:
50 4 50 855N KAŽDÝ /obrázek panáčka/…? 14 30 19 315E JEN JEDEN
Zatím jsme se na souřadnice nepodívali, možná časem.
Z medníku jsme si to chtěli zkrátit a to se nám zle nevyplatilo. Sešli jsme do trochu strmějšího žlabu a cesta tedy byla otížněji schůdná.
Když jsme sešli dolů a šli zpět do srubu, tak nás pěkně vylekal Opičák. Čekal na nás dlouho, a tak ho nenapadlo nic lepšího, než si dát na krk baterku, čepici přes půl obličeje a vyběhnout zpoza srubu směrem k nám. Zařval a jak už jsem popisoval, tak nás všechny vylekal.
Jelikož jsme večer usnuli u Pohádek o mašinkách, spalo se nám tak dobře, že jsme vylezli ze spacáků v 10. Nebyl tedy čas na nic jiného, než na balení, úklid a cestu k vlaku. V Pikovicích mají cukrárnu, a tak tam byli coby dup.
V cukrárně si každý mohl vybrat věci za 20 Kč. Rädar vymyslel, že si dá 2 zmrzliny za 8 Kč a k tomu kornout za 4, a tak mu to vyšlo přesně. Všichni se opičili a on kvůli tomu byl rozzloben.
Poté jsme došli do Petrova a nasedli na vlak. Po chvíli jsme byli v Praze a mohli jsme obejmout své drahé rodiče.
Zapsal: Opičák
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 21. listopad 2024
svátek má Albert
Narozeniny
15.listopad - Píšťala (34)
16.listopad - Luky (16)