Viva Italia

Pátek 20. 9. 2013

Ve vlaku do Rokycan hrála Amazonka na kytaru. Autobusem jsme pokračovali do Volduch, odkud jsme začali stoupat do kopce. Po chvíli nás doběhl dr. Black. Každému rozdal sto padesát eur, které jsme na expedici dostali z evropských dotací. Do Říma prý poletíme, vydali jsme se tedy na letiště Václava Havla. Prošli jsme kolem navigační věže, prodrali se vysokou trávou a nakonec se dostali na ranvej. Letuška nás přivítala, od každého si nechala zaplatit sto dvacet euro a usadila nás do sedadel. Kapitán Luigi Ještějsemnespadl s námi letěl kolem celého světa. Při letu jsme dostali občerstvení ve formě džusu a bonbónů. Bohužel kapitán měl poprvé ve svém životě problémy s letadlem, proto jsme museli nouzově přistát ve Vídni. Hned na nás vyskočil místní hoteliér, že se musíme ubytovat v jeho hostelu. Každý zaplatí pouze sto euro za noc. Bohužel jsme tolik peněz neměli, proto jsme slíbili, že si to přespání v sobotu odpracujeme.

Ani jsme se nestihli nasnídat a už přišel hoteliér, abychom mu přitahali a nasekali dříví. Kromě splacení dluhu za ubytování jsme si i mohli něco vydělat na další cestu. Za každé osekané dřevo, přeřezanou kládu či olámanou větev jsme dostali dvacet či třicet eur. Podle toho, jak byl klacek velký. Dr. Black nám řekl, že bychom měli jako první dopravní
prostředek při cestě do Říma použít tramvaj. Šli jsme do lesa kousek od chaty. Tam začaly jezdit tramvaje po třech trasách – linie rot, blau a grüne. Řidiči na nás mluvili německy, takže jsme jim moc nerozuměli. Našim úkolem bylo se dostat na všechny stanice a podepsat se na tamní papír. Nejvypečenější byla stanice Hochland Strasse, která byla vysoko na stromě, takže jsme se k ní museli dostat za pomoci lidské stoličky. Tramvají jsme se dostali z Vídně do Berlína.
Před obědem jsme se ještě chtěli posunout někam dál za pomocí vrtulníku. Tři skupinky si připravili místo, které by upoutalo jeho pozornost. Doufali jsme totiž, že alespoň na jednom z nich opravdu helikoptéra přistane. Jáchymův tým postavil ze dřev velké SOS a uprostřed něj chtěl zapálit oheň. Bohužel jsme se ho ani po patnácti minutách nedočkali. Patrikův tým sestavil z klacků SOS, které ale zakrývalo vysoké borůvčí. Poslední Profesorův tým udělal na parkovišti z kamínků velké „H“ a doprostřed něj položil zapálenou svíčku. Špatné povětrnostní podmínky způsobily, že helikoptéra nemohla vzlétnout. Takže jsme museli vyzkoušet jiný dopravní prostředek. Po obědě jsme letěli balónem. Měli jsme za úkol obejít daný okruh za co nejkratší čas s nafukovacím balónkem přivázaným na kotníku. Nejrychleji to zvládl Hříbek. Když jsme začínali hrát, přijela autem Píšťa, která měla v sobotu dopoledne školu.
Mates s Píšťou dojeli pro vodu, protože nám už docházela. Rozhodli jsme se, že dál budeme cestovat lodí. Každý si vyrobil koráb dle svého gusta a už v pološeru jsme je pouštěli na blízkém potůčku. Závodili jsme, komu doplave nejdál. Byla krásná růžová obloha a Áma si libovala v jejím focení. Jelikož jsme dojeli do Velké Británie, museli jsme v Londýně naskočit na metro. To nás sice pouze povozilo kolem dokola hlavním městem, ale zato jsme mohli zkusit shodit klacek se zavázanýma očima. Poslední noční hrou byla strážná věž. Poté jsme pouze nastoupili do vlaku, který nás přes noc převezl opět do Francie.

Neděle 23. 10. 2013

Hned po snídani jsme si začal balit a uklízet. Odjížděli jsme totiž hned po obědě. Kolem jedenácté, když byl ještě všude bordel, se na nás přišel podívat pan správce. My mezitím pořád balili. Asi dvacet minut před odchodem jsme ještě nastoupili do TGV, které nás odvezlo až na sever Itálie. Skupinky se spojily do jedné lokomotivy, dvou kol, jednoho komínku a vagónku. Několikrát projeli danou trasu a musely si zvedat závory. Pak už batohy na záda a hurá na bus. Tam na nás čekal dr. Black, rozdal paměťáky a koupil si taxíka do Říma, kde se s námi prý setká.