Tuláci v letadle to tu ještě nebylo a asi dlouho nebude.
Dostali jsme nečekanou nabídku, a sice zúčastnit se vyhlídkových letů nad Karlštejnem. Podmínkou bylo však maximálně pět dětí z naší skupiny. Nažhavil jsem telefonní dráty a protože k dnešnímu dni čítá Kmen právě pět dětí, dostaly jako tuto šanci první právě ony. Nakonec nás v soboru sedmého října bylo sedm: dva dospělí, já a Honza, a Konopík, Dáda, Veverka, Wendy a Kapucínek.
Hromadný sraz byl na Kačerově, tam bylo trochu více lidí i z ostatních skupin. Společně jsme se vydali autobusem až do Komořan a dále pěšky na Točnou. Prohlédli jsme si s odborným výkladem hangáry plné letadýlek i letadel, přes mé varování se děti před letem i řádně posilnily a pak již jsme spatřili letadlo, do něhož jsme dostali i letenky. Mezi dětmi proběhlo úsměvné zděšení, na kameru, kterou jsme s sebou měli, Honza zachytil na kameru poslední vzkazy rodičům a první odvážlivci se odlepili od země. V letadle seděli maximálně čtyři, pilot a tři pasažéři.
Oddíl před námi odlítal bez problémů. Honza letěl s nimi. Potom startovala první Tulácká posádka – já s Wendy a Veverkou. Letadlo narolovalo na travnatou dráhu a pilot se snažil spojit s velínem. Nešlo to. Řekl, že tam bude muset zajet a také se celým letadlem i s námi přesunul blíž k velkým oknům, za nimiž ale nikdo nebyl! Sám pilot nevěřil. Odroloval zpět na dráhu, cestou spatřil zřejmě toho, kdo měl možná start povolit, zaťukal si na čelo a bez pokynu se s námi vznesl.
Někteří z Tuláků tehdy letadlem letěli poprvé. A ti, kdo za sebou nějaký ten let měli, ti leště nikdy neseděli v tak malém letadélku.
Celý let byl cca dvacetiminutový, viděli jsme, že Karlštejn, je vlastně malilinký kousek od Prahy, pozorovali jsme řeku, která se proplétá mezi skalami a ani nám tam vysoko v oblacích nepřipadal let nějak rychlý. Tu rychlost jsme vnímali jen při startu a při přistání. Další na řadě byl Konopík, Dáda a Kapucínek.
Pan pilot vždy vypnul motor, nechal vystoupit, nastoupit a teprve potom po zavření všech okýnek motor nastartoval otočením klíčku. Když už se Tuláci připoutali, zavřeli, všichni se navzájem odmávali, pilot startoval a startoval, ale motor nechtěl naskočit! Pilot to zkoušel znovu a znovu, ale nic! Vzrušené tváře dětí za okýnky se postupně měnily a my „na zemi“ jsme se z těch výrazů mohli škodolibě umlátit smíchy…
Na pomoc přispěchal někdo z letištního personálu a snažil se vrtuli natočit. Ale motoru se opravdu nechtělo. Pilot se vymotal ze všech popruhů a drátů, děti nechal v letadle a zamířil k letištní budově. Vydal jsme se k Tulákům blíž a rozmlouval s nimi, když tu se pilot vracel ještě s jedním člověkem a táhli přes louku na kolečkách velkou plechovou bednu, za níž se jak nekonečný had táhnul prodlužovací kabel. Asi deset metrů před letadlem se naplnil zákon schválnmosti. Kabel byl krátký. Pilot si ale věděl rady. Zavolal na mě: „Vezmi to z tý strany!“ a letadélko jsme společně odtlačili blíž. Pak již bez problémů nastartoval pomocí elektrického proudu a vznesl se do oblak.
Protože celá akce skončila dříve, než se předpokládalo, vydala se celá dětská tuláčí tlupa mimo Kapucínka po telefonické domluvě se svými rodiči k Dádě. Děti jsme až k vratům Dádina sídla s Honzou odvedli a pak jsme se vydali domů.
Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 16. září 2024
svátek má Ludmila
Narozeniny
06.září - Vláďa (37)
06.září - Matyáš (12)
11.září - Vendy (18)
13.září - Kuba (16)
18.září - Vašek (16)
29.září - Sofie (12)