Co vše se může změnit na úvodu celoroční hry.
Odjezd od školy v 16 hodin se odkládá z důvodů čekání a pozor !!! Ne na Jirku, nýbrž na Nikolu. Když do pěti nepřijde vyzvedneme si ji v Mladé Boleslavi, ale nikdo neví kde. Ovšem Nikola přišla a odjíždíme kolem 5 odpolední směrem na Lhotku pro Kláru. Cesta je zdlouhavá a místa v 21 kubíkové avii není příliš. Postupně většina lidí usíná nebo klimbá (jestli včetně Jirky (pro nezasvěcené to je ten člověk který to vozidlo řídí) to nevím) a takto zmoženi spíše řečmi od Vandy a Lucky než únavou dorážíme ve 20:30, již za tmy na místo.
Než stačíme vše vyndat začne pršet, ale to je normální ne? Přece nebude hezky, to by jsme mohli zůstat v Praze. V chalupě, kterou snad neobrátíme podlahou vzhůru nastává šrumec. Všude halda batohů, bot, dětí atd. Po proslovu Jakuba co smíme a nesmíme se zabydlujeme nahoře a zbytek velkých posedává v kuchyni.
Uvažujeme co s naplánovaným programem když prší, ale k ničemu nedocházíme. Po večeři kolem 22:45 přestalo pršet, a tak rozděleni k dětem vyrážíme na předem řečené místo. Zde čekáme na ostatní. Až se sejdou a najdou všichni přibližujeme se ke světlu pod kterým se nachází podivná kniha.
Po otevření z ní koukají 2 svitky. Na prvním svitku napsáno: „Otevři ihned.“ Neleníme a čteme. Obsahem svitku: „Ze svitku se nic nedozvídáme, jeho obsahem jsou otázky a je jich asi 10. Nikdo z nás na ně nedokáže odpovědět ale zaujmula nás věta "Přišel čas vrátit paměť.“ Po chvilce přemýšlení upíráme zraky na druhý svitek. Sedí na něm: „Otevři až přijde čas.“ Po otevření zjišťujeme, že není moc štědrý na slova, stručně ale jasně: „Čekej můj příchod.“
Po chvilce čekání někdo přichází. Nejdříve nevíme jak pozdravit, zkoušíme různé pozdravy. On se představuje jako Orr a poté začíná rozhovor. Zjišťujeme že on čtec jako jediný z vesnice umí předčítat z velké knihy, která je prázdná. My jako n-tá generace těch, kteří zde přistáli vydáme se na cestu k pramenu řeky Ark a činy našimi vrátí se paměť. Však pozor překročíme-li slzu Aridovu dostaneme se do Země F (fantazy) kde jest vše stejné a něco navíc. Cesta tímto světem je složitější. Je půlnoc. Odcházíme zpět. Děti spát a my oslavujeme Mackův návrat a Broukův svátek. Zblajzli jsme dort a jdeme spát.
Vstáváme kolem 9 a venku je hnusně. Brouk se chystá za dětmi, ale ty zamykáme v místnosti (pro srandu) a nakonec se schováváme i my. Řeší to diplomaticky. Zanechal svitek: „Orr vás čeká na místě včerejšího setkání.“ Jdeme tedy tam. Chvíli děláme hukot, nakonec se sklidňujeme a rozděleni do dvou skupin jdeme stavět osady by dokázali jsme to co Ti první.
Po obědě Orr obhlíží obě dvě vesnice i se svým pomocníkem a my se vydáváme na cestu k prameni. Cestujeme po fáborcích a cestou úkoly. Mají zaměření na to co nám Orr včera řekl. Neuběhla ani polovina cesty a notně se stahují mraky.
Prší či lije, nevím voda je prostě všude. Přicházíme do lesa a naráží na nesmyslnou zprávu. Nevíme co s ní. Spatřujeme Orra, jdeme za ním a ten jen řekne: „Bohužel Tuláci jste v Zemi "F"". Co se dá dělat, mluví s námi ještě chvíli a pak odbíháme do chalupy. Zde ihned zatápíme a druhá skupina přibíhá odjinud. A vzniká problém Orr a jeho pomocník na ně čekají a to by se načekali, kdyby někdo nedošel v místa jejich. Večer se notně dohadujeme o smyslu toho co se provedlo. Není nutné rozepisovat se o tom, alespoň ne v kronice. Program na zítřek je dohodnut jako poznávání Země "F“, zkráceně úlet. Sušení věcí je snad nekonečné.
Již ráno při snídani začíná poznávání Země „F“. Kuchařka stojící v kuchyni oznamuje: " Chleba si vyberte podle rodných čísel. Abych vám mohla uvařit oběd tak mi přineste.
Poté jde Nikola nahoru a již namaskována oděje děti do obleků dle fantazie. O tom více vypovídají fotky. Odejdou hledat a my stojíme venku a provádíme podivné činnosti. Nošení dříví do lesa, věšení bulíků na nos, česání trávy, získání lístků na cestu zpět, slova začínají písmenem F, věšení jablk na ořech, lezení puberty a chřipky, přenášení vody z jezu dolů aby si nenatloukla a v neposlední chvíli také náš velký agitátor Brouk versus Vladimír Iljič LENIN. Cílem bylo děti strhnou nachvíli k dělání té činnosti kterou člověk předváděl. Poté dostávají hodinu času, aby si mohly dle své fantazie připravit podobné převráceniny. Jejich hra spočívá v sehnání kolečka do mozku našemu průvodci, čemuž předcházelo vysvobození chudáka a princezny. Ten kdo chce odjet domů musí získat lístek do CK na odjezd avií domů. Úklidové práce prováděli ti kteří nešli na hru dětí a poté odjíždíme směr Praha. Na dálnici vysazujeme Kláru a tu si přebírají rodiče.
Michal prohlašuje: TO JE ZEMĚ „UF“ A NE „F“
Beruna
Michalova verze
Touto výpravou začíná nová celoroční hra. Míříme na Jakubovu chatu. Od školy odjíždíme s Jirkou a Ivou avií, můžeme si tedy dovolit i zdržení na začátku, kdy čekáme na Nikolu. Cesta je zdlouhavá, postupně část lidí usíná nebo klimbá a takto zmoženi spíše řečmi od Vandy a Lucky než únavou dorážíme ve 20:30, již za tmy na místo. Než stačíme vše vyndat začne pršet. V chalupě, kterou snad neobrátíme podlahou vzhůru nastává šrumec. Všude halda batohů, bot, dětí atd. Po proslovu Jakuba co smíme a nesmíme se zabydlujeme. Po večeři přestalo pršet, a tak vyrážíme na předem řečené místo: nedaleko po cestě od chaty za most. Představte si, že jdete tmou a před vámi se během putování objeví zářící pochodeň. Jdete k ní blíž a vidíte, že světlo ozařuje jakousi dřevěnou knihu a z ní vyčuhuje bílý svitek. Počkáte na ostatní a když se všichni sejdete, zjistíte, že svitky jsou dva. V tom prvém je spousta nových jmen a otázek, na které nejsou nikde žádné odpovědi, a ten druhý vám říká stručně ale jasně: „Čekej můj příchod.“ Po chvilce čekání někdo přichází. Nejdříve nevíme jak pozdravit, zkoušíme různé pozdravy. On se představuje jako Orr a poté začíná rozhovor. Zjišťujeme že on čtec jako jediný z vesnice umí předčítat z velké knihy, která je prázdná. My jako n-tá generace těch, kteří zde přistáli vydáme se na cestu k pramenu řeky Ark a činy našimi vrátí se paměť. Však pozor překročíme-li slzu Aridovu dostaneme se do Země F (fantazy) kde jest vše stejné a něco navíc. Cesta tímto světem je složitější. Odcházíme zpět. Děti jdou spát a my oslavujeme Mackův návrat z vojny a Michalův svátek. Zblajzli jsme opravdu zelený (vojenský) dort a jdeme spát.
Protože počasí od rána nepřeje našemu snažení, nechce se Orrovi hnát všechny do deště. Má proto v plánu vyslat do terénu jen nepromokavě oblečené jedince, aby si prohlédli terén a vybrali místo, kde by jako osadníci postavili svou osadu. Ale protože Tuláci jsou někdy jezinky, schovají se a Orr nemá komu své plány sdělit. Nerozohní se (zatím), vezme tužku a papír a napíše vzkaz, že tentokrát (déšť nedéšť) čeká všechny na místě prvního setkání. Tuláci na sebe nenechají dlouho čekat, naštěstí pro ně i déšť se přesune nad jiná místa v krajině a Orr má šanci říci, co potřeboval. Nejprve se usměje nad schovávanou a pak všechny rozdělí do dvou skupin. Pošle obě skupiny (nyní již celé) do terénu, aby každá vybrala vhodné místo pro osadu a vrátila se zpět. Po návratu dá každé skupině stejné množství materiálu ke stavbě osady, ale řekne, že lze použít i další materiál, který si budoucí osadníci sami seženou. Stavba, včetně cesty na vybrané místo, trvá několik hodin, zhruba celé dopoledne. Ale výsledky stojí za to. Orr, který slíbí, že zhodnotí, která z osad bude lepší, má opravdu nelehký úkol. Bere si s sebou pomocníka, kterému na krk věší svůj talisman. Vysvětluje každému, že pomocníkem se příště může stát kdokoliv, ať velký nebo malý. První z osad je nedaleko, je velká cca 3m2 a je v ní mimo domku k bydlení i bar, bazén, atp… Druhá osada je poměrně daleko, je jen o fous větší, chůze k ní trvá asi půl hodiny a narozdíl od té prvé, která je na trávě, stavěná (mimo daného materiálu) hlavně z nalámaných klacíků, tato je na kamenitém svahu a kameny jsou také hlavním stavebním materiálem. I v této se objevují novodobé vymoženosti, jako třeba kino… Od významného bodu v terénu (jediná železná traverza v okolí) putují skupiny v odstupu cca 10 minut k prameni řeky Ark. Cestou je čeká množství úloh, např přenášení svých kamarádů nebezpečným terénem, lovit z paměti, zda umí běsi rozdělávat oheň, co to znamená, když se v keramické dílně řekne střep, atp. Počasí ale pomalu ztrácí rozum.
Trasu značíme jako okruh a již se vracíme zpět do chaty přes velké louky směrem k lesu, když začíná pršet. Obloha tmavne a třepetající se krepáky označující cestu jsou hůř a hůř vidět. V lese je nastražená past: pohozené Aridovy slzy, čili vstup do Země „F“. Za deště přichází první skupina. Již se stmívá, děti čtou poslední zprávu, která je zmatená a všechny ty klikyháky končí písmenem F. Ukazuje se Orr a ptá se na obsah zprávy. Děti mu ji podávají a jen chvíli tápou, proč se pozastavuje nad posledním písmenem. Pak pochopí. Ale nechce se jim v setmělém deštném lese hledat důkaz – slzu. Orr tedy ujde zpět několik kroků, krátce se rozhlédne a zvedne ze země průhledný čirý krystal. Děti protestují: v takové tmě to nikdo ani nemohl vidět. A Orr šel na jisto, ten to věděl a přesto jim nepomohl, aby do Země „F“ nevstoupily… Opravdu nelehká situace, nedůvěřovat hlavní postavě celého příběhu hned od počátku to by nebylo dobré. Orr bleskově sděluje důležité informace: ze Země „F“ se nelze dostat tak jednoduše, jak se do ní vstupuje. Je k tomu třeba najít čarodějku ARLET. Ona zná způsob, jak získat krystal KONDRIAN, jehož pomocí se lze dostat ven. Ovšem čarodějka poradí jen statečným. Proto je třeba přinést jí kůži, na níž spal BĚS. Déšť vytrvale smáčí les i Tuláky, kteří se vydávají do sucha a tepla. Druhá skupina již nehledá žádné fáborky, bere to přes les přímo, hra-nehra. Po ní se i Orr s pomocníkem dostávají pod střechu. Na to, aby se všichni dostali do Země „F“, stačí, když krystal překročí jen jediný z Tuláků. Proto nevadí, když vzhledem k počasí polovina dětí neprošla závěr celé trasy. Demaskovaný Orr má velkou práci vysvětlit, že také jen vzhledem k počasí našel krystal tak rychle…
V neděli dopoledne se děti probouzejí do nového dne v Zemi „F“. Hned snídaně je trochu jiná, než je zvykem. Kuchařka s rudými vlasy stojící v kuchyni oznamuje: „Chleba si vyberte podle rodných čísel. Abych vám mohla uvařit oběd tak mi přineste. Párky z párkovníku, perlu z potoka, bramborovou kaši z pole, podojte kozu kvůli mléku, sušenky přineste ze sušáku.“ Protože jsme v Zemi „F“, musí se všichni obléci a upravit dle fantazie. Speciální sprej na vlasy (rudý) je přitom velkým pomocníkem… Není lehké v Zemi „F“ připravit oběd, když jednotlivé potraviny jsou různě rozptýlené po zahradě, např. párky do špaget visí na párkovníku, sušenky na cestu jsou přivázané na šňůře od prádla a toto vše je potřeba nalézt a posbírat. Nikola jde nahoru k dětem již namaskována a pomůže všem do obleků dle fantazie. Odejdou hledat hledat ony potraviny a my velcí stojíme venku a provádíme podivné činnosti. Zahrada je také plná různých bytostí, s nimiž se děti seznamují. Jedna z bytostí nosí dříví do lesa s vybízí Tuláky,aby jí šli pomoci, jiná češe trávu, další má zásobu papírků s nápisem bulík a věší (lepí) je kolemjdoucím na nos. Další honí vítr, jiná přelévá vodu v potoce, mezi nimi se proplétá puberta, která (jak jinak) na všechny leze, a zahradou také bloumá bytost, která mluví do dubu, v podobě rudého muže s praporem, rudým vousem, hovořící rusky… Cílem bylo děti strhnou na chvíli k dělání té činnosti kterou člověk předváděl. Poté dostávají hodinu času, aby si mohly dle své fantazie připravit podobné převráceniny. Jejich hra spočívá v sehnání kolečka do mozku našemu průvodci, čemuž předcházelo vysvobození chudáka a princezny. Ten kdo chce odjet domů musí získat lístek od CK na odjezd avií domů. Úklidové práce prováděli ti kteří nešli na hru dětí a poté odjíždíme směr Praha. Na dálnici ještě vysazujeme Kláru, kde si ji přebírají rodiče. Na čarodějku Arlet a vše, co se ziskem Kondrianu souvisí, si musíme počkat do příště.
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 18. říjen 2024
svátek má Lukáš
Narozeniny
12.říjen - Honzík (12)
18.říjen - Barča (13)
29.říjen - Tonda (12)