Představte si dalekou budoucnost, kdy lidé umí létat mezi hvězdami a objevují nové živé planety. Jednou z takových planet je i ta, na níž se odehrává náš příběh. Ta sama ještě není Země „F“. Planeta je plná života, je na ní ohromné množství zeleně, pralesy se táhnou od obzoru k obzoru, nad nimi se tyčí hory, kde pramení spousta říček a řek. Daleko za obzorem se dají tušit moře. A všude je množství neznámých živých tvorů, jen člověk tam chybí.
Je jen otázkou času, kdy lidé cestující vesmírem tu planetu objeví. Stane se jim ale něco nečekaného: malá skupina lidí ztroskotá kdesi vysoko v horách, kde pramení řeka, která dosud nemá jméno. Protože jejich vesmírný člun hrozí nebezpečným zářením, lidé jej rychle opustí a v té rychlosti stačí posbírat jen několik málo věcí, které je spojují s civilizací.
Musí se smířit s tím, že dlouhý čas prožijí jinak, než byli dosud zvyklí. Doufají, že je jiný vesmírný člun objeví a vezme zpátky domů, ale musí se k pobytu na planetě zajistit.
Protože podnebí vysoko v horách není nejvhodnější k životu, vydají se po proudu té říčky, které dají jméno ARK, do nížin, až najdou místo, jež se jim zalíbí.
Cestou minou ostrov uprostřed řeky, kde prožijí něco, o čem si vypráví dlouhá léta, dojdou až místu, kde oba břehy stoupají do mírného svahu, kde na levém břehu není všudypřítomný těžko prostupný prales, ale velká prosluněná paseka, a pravý břeh, kde mírný svah roste do velikého kopce, z jehož vrcholu je rozhled daleko do krajiny. Lidé si jej pojmenují VRCH NADĚJE a za nocí hledí ke hvězdám a doufají, že již brzy přiletí jejich přátelé, aby je vzali s sebou domů.
Čas plyne rychleji, než by si lidé přáli. Původní provizorní chatrč k přenocování nahradí pevnými sroubenými domky, celou svou osadu oplotí kolovou hradbou, pořádají výzkumné výpravy do okolí, zjišťují, jaká zvířata v pralese žijí, jaké rostliny se dají jíst, které z nich ne a které mají léčivé účinky. Věnují se pozorování hvězd, ale i hledání kovových rud, hrnčířství, zkoušejí pěstovat některé z rostlin na malých políčkách u řeky a také se snaží posledním fungujícím vysílačem spojit s jinými vesmírnými poutníky.
V osadě se narodí první děti. Ty již civilizaci znají jen z vyprávění. Aby noví mladí lidé byli vzdělaní, aby i oni dál nesli vědomosti svých rodičů, vznikne v osadě škola. A aby nikdy nezapomněli odkud pocházejí, založí VELKOU KNIHU, do níž vepíší svou paměť.
Když děti dospějí a staří odcházejí na věčnost, převezmou děti jejich úlohy. Tak přejde několik generací.
V osadě po dlouhém čase není mnoho těch, kteří umí číst z VELKÉ KNIHY. Ne snad proto, že by lidé zhloupli. Jen se více věnují obživě a udržovaní chodu osady. Život na pasece nad řekou ARK není vždy jednoduchý, prales skrývá i spoustu nebezpečných šelem a vesmírné zbraně prvních lidí již dávno přestaly sloužit. O historii se málokdo zajímá, každý se dívá spíš dopředu: lidí je v osadě více než na počátku, je ji třeba rozšířit, malá políčka u řeky již sotva stačí všechny uživit. Kdo by přitom myslel na to, co bylo? Kdo by škrábal po listech brkem létavců, když na to nezbývá čas? Jen málokdo je po perném dnu plném starostí nakloněn naslouchat slovům o něčem, co už dávno není. Přesto se najde někdo, kdo chrání minulost proti zapomnění. V každé generaci osadníků je člověk, jemuž říkají ČTEC. Ten se stará o VELKOU KNIHU, čte z ní každému, komu nejsou lhostejné jeho kořeny a učí ji číst ostatní.
Proti proudu řeky leží vprostřed vln ostrov. Není velký, ale jeho terén je takový, že z jedné strany se nedá přehlédnout na druhou. Ten ostrov je ZAKÁZANÝ a málokdo mluví o tom, proč. Nejvíce zvědavé na jeho tajemství jsou děti. Ale jen málo slov se dostává k jejich uším, protože na to ještě nenadešel čas…
V čase před několika generacemi, kdy již však nikdo z prvních nebyl mezi živými, setkali se lidé poprvé s bytostmi, které ovládají oheň, ale nechovají se zrovna přátelsky k lidem. Ani lidé nestáli dosud o jejich přátelství. Dali jim, kdo ví proč, jméno BĚSI. Snad proto, že je někdy viděli zuřit, když je ve dne náhodou probudili. Běsi jsou totiž noční tvorové, kteří ve dne spí. Stavějí si chatrče v pralese a to je asi všechno, co o nich lidé vědí. Respektují se navzájem a mohou-li, nechodí po stejných cestách.
Na svých výpravách pralesem zjistili lidé zvláštní věc: někdy v dobách, kdy se objevili první běsi, našli lidé průhledné krystaly, kterým začali říkat SLZY. Neušlo jim, že běsi tyto krystaly sbírají a vydávají přitom zvláštní skřek, který zní jako „arrííííd..!“ Pojmenovali je tedy SLZY ARIDOVY. Nedlouho po tomto objevu se z pralesa nevrátilo několik lidí. Ostatní je již mnohokrát oplakali, když se část z nich nečekaně objevila a začala vyprávět přímo neuvěřitelné zážitky. Lidé nakonec pochopili, že Slzy Aridovy fungují jako jakési bludné kořeny, které když někdo překročí, dostane se do jiného světa. Ten svět je na první pohled stejný jako skutečný, ale je v něm něco navíc a něco jinak. Cesta z něj zpátky do skutečnosti však není tak jednoduchá, ani tak rychlá. Ten druhý svět lidé nazvali ZEMĚ „F“, jako země, která je plná fantazie.
Když byl Orr malý chlapec, překročil zákaz dospělých a tajně se vydal na Zakázaný ostrov. Vrátil vpořádku zpátky do osady, aniž by se se svým výletem komukoliv svěřil. Po čase přišel na to, že má schopnost vstoupit do Země „F“ a vystoupit z ní, aniž by mu to činilo nějaké zvláštní problémy. Netušil, zda je to způsobeno návštěvou ostrova, zvlášť, když znal z vyprávění dospělých docela jiné následky.
Později se rozhodl stát čtecem a když dospěl a naplnil se čas jeho předchůdce, přání se mu splnilo…
Zde je chvíle, kdy se kříží cesta Orra a nás, Tuláků. Čekají nás společné okamžiky a na všech, kteří u toho budou, záleží, aby byly příjemné a každý si z nich odnesl něco, kvůli čemu se k nim ve vzpomínkách bude rád vracet !
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 18. říjen 2024
svátek má Lukáš
Narozeniny
12.říjen - Honzík (12)
18.říjen - Barča (13)
29.říjen - Tonda (12)