Stručný popis děje a postav v celoroční hře Země za Zrcadlem hrané ve školním roce 2002/2003.
Celý příběh začíná nalezením truhličky, tváří se jako zapomenutá, nebo ztracená. V truhličce je pečlivě zabalený svitek s divnou pečetí, která obsahuje znak, který neznáme. Listinu rozvineme a přečteme, přestože je sice psaná starobylým stylem, ale česky.
Z textu se dozvídáme jméno autora listiny, představuje se nám a píše o deníku, který si psal na cestách v Zemi za zrcadlem, píše, že nikdy před tím nepoznal podivnější svět, ale také krásnější a bohatší na fantazii vtělenou do skutečnosti…
Svitek odkazuje na deník ležící v truhličce. Ale žádný deník tam není. Pak píše o Bráně do té země a o Strážci, který do té země pouští jen někoho a jenom někdy. Ale koho a kdy, to zase odkazuje listina na deník. Na druhé straně Brány prý čeká Poutník, který je průvodcem pro lidi, kteří nově vejdou do Země za zrcadlem, aby je uvedl do nového světa a naučil je se v něm pohybovat. Podle Strážce prý není cesta zpět. Ale poutník ji zná. A důkaz toho, že se lze dostat zpět je sama ta truhlička v našem světě a opět zmiňovaný deník.
Na konci listiny je varování, že v Zemi za zrcadlem je nebezpečí, které může pro každého znamenat zkázu. Ale píše se tam, že ten, kdo nesejde z rozumu a bude vědoucím a jeho srdce zůstane pevné, ten se ze všech nesnází nakonec dostane.
Co však to celé znamená? Je to výzva, abychom se vydali k Bráně? Máme tam jít snad někoho zachraňovat? Snad je to jen naše zvědavost, touha mít a číst si deník plný dobrodružství onoho člověka, dozvědět se, co to vlastně všechno prožil. A snad se s ním i setkat… vždyť v Zemi za zrcadlem je možné prožít každou fantazii.
Celý rok je putováním v Zemi za zrcadlem společně s Poutníkem, který je každému v zemi průvodcem. V každé etapě (výpravě) se dozvídáme o různých rasách, které v tom podivném a krásném světě žijí, světě, který je rozmanitější než ten náš a přesto v něm není žádný velký konflikt. Ale postupně se setkáváme i s negativní silou, která v tomto světě postupně získává převahu a my se zaplétáme do děje tak, že se musíme s touto silou nakonec střetnout jako jedna z ras žijících v té zemi – jako lidé .......... pokračování sice existuje ale není dobré vyzrazovat více
Náhodně jsme našli stříbrnou sošku a pod ní v zemi prázdnou truhličku a svitek, kde se nám představil cestovatel Jonathan Marvel. Dozvěděli jsme se o deníku, který ovšem chyběl, o bráně, kterou se dá projít do Země za zrcadlem, což má být jiný svět, kde žijí i jiné rozumné bytosti, než lidé. Dozvěděli jsme se o Strážci, který je u brány z naší strany, a o Poutníkovi, který je na druhé straně a čeká na každého, kdo branou projde. Dozvěděli jsme se i arkasínské heslo, kterým lze přivolat znamení, které nás dovede až k bráně. Bylo z toho víc otázek, než odpovědí. Taková výzva se nedala odmítnout. Při nejbližší příležitosti se do téhle tajemné krajiny vydáme…
| Slovutní čtenáři, mé jméno jest Jonathan Marvel. Na cesty vydal jsem se dne 11.9. Léta Páně 1802, abych poznal svět a o tuto zkušenost bohatší se do své domoviny vrátil. Po celou dobu putování psal jsem si poctivě deník, aby každá událost byla zaznamenána a nezapomenuta. Deník, jak spatřiti můžete, jest zde přiložen. Jen málokterého pocestného napadne myšlenka, zda existuje ještě jiný svět, než ten náš známý. Nemyslím tím snad zemi Americkou, neb Africkou, ale docela jiný svět za jakousi podivuhodnou hranicí. Snad i vy nyní váháte, zda nejsem rozumu mdlého, když tu teď o jiném světě rozprávím. Však záhy pochopíte, kam svými slovy mířím. Na své cestě jsem se dostal k jakési Bráně podivné, která Strážce při svém vstupu měla. On varoval mě, abych kroky vážil, však který mladý člověk rád naslouchá učeným řečem, ba co víc – vyslyší zkušenosti starších lidí? Ani já jsem neváhal a jsa odhodlán poznat, co skrývá se za ní, vstoupil jsem. Svět, který se ukázal býti za Branou v plné své kráse, předčil všechna má očekávání, ba zapomněl jsem i na varovná slova o jistém nebezpečenství, které tento svět skrývá. Ale vězte všichni, že kdo srdce má na správném místě a rozumu užívá, ten každé nástraze se vyhne a zdárně svou cestu dokončí. I varování dalšího jsem opomněl, a to takového, že nelze se dostati nazpět z tohoto podivného světa. Tak pravil Strážce a já jeho slov tehdy nedbal. Na druhé straně, když Bránou jsem prošel, stál ten, kdo průvodcem mi dále byl. Poutník. Já společně s ním poznával tuto divukrásnou „Zemi za zrcadlem“ a stal se pro další čas také poutníkem. Nikdy jsem netušil, že rozumem nadáni mohou být i jiné bytosti, než rasa lidská. Já setkal se s Arkasíny a Elfy, spatřil vzácné a moudré Voirdžíny, spousty dalších tvorů, co jen velkolepá fantazie může přinésti. Však čtěte můj deník a sami uznejte, že nikdy nebylo třeba litovati, že Branou jsem prošel do Země za zrcadlem. Ba i poutník sám mých pozdějších obav z nemožnosti návratu mne zbavil, ještě v čase, kdy jsem se vrátit chtěl zpátky do našeho světa a naší země. Komu snad není deník můj dostatečným poučením, ten na podobnou pouť vydati se může, však rizika rozhodnutí svého každý sám si ponese! Ke Bráně znamení, jež tu je zobrazeno, každého dovede. Brána tato se otevírá v jistý čas, co v deníku je popsán. Znamení lze vyvolati heslem tímto v arkasínštině řečeném: Alarg monde ar neat iari longa aldan tuori belde suam arkasi choram dei! Což v překladu neumělém, neb arkasínštinou nevládnu zcela, znamená: Sílo tohoto světa svou délkou nekonečná spoj svět se zemí zrcadlící se v našich myšlenkách! Po těchto slovech v okolí blízkém prvé znamení se ukáže. A po nich dál své kroky vésti můžete. Však délka cesty k Bráně nikdy není známa. Proto vhodného místa sobě vyberte a vybírejte ho více srdcem, než rozumem. A dle deníku mého poznáte i čas, kdy po znameních se vydat. S úctou Váš Jonathan Marvel, cestovatel |
Tahle výprava byla z velké části poznamenána faktem, že to byla poslední výprava na Tolštejn, než jej dostala do rukou obec a turistickou ubytovnu, kam jsme nejen my jezdili mnoho let, zničila, aby na jejím místě vystavěla drahý horský hotel pro movitější rádo by turisty.
Putovali jsme krajinou křížem krážem, na čtyřech místech uložili kamenná srdíčka, páté jsme nakreslili na vrcholu vyhlídky na Tolštejně. To poslední největší plné našich přání je uložené v zemi na místě, kterému říkáme Merlinovy kameny a je asi pět kilometrů na dohled od Tolštejna. Na společný výkřik AHOJ některých proti Tolštejnu, duhu, která nečekaně dokreslila ten obraz a na slzičky asi nikdo, kdo to zažil, nezapomene…
Přesto jsme našli bránu, stříbrné zkřížené tyče, Strážce a nakonec i Poutníka. Ocitli jsme se v Zemi za zrcadlem, jak ji říká Jonathan Marvel, nebo také v zemi Omega, jaký je její asi správný název. Té naší zdejší obyvatelé říkají zase země Alfa. Uvidíme, co všechno nás v téhle dosud neprobádané zemi čeká.
Prostřednictvím Poutníka jsme se dostali do místa, kde nám Arkasíni v čele a Alargem připravili hostinu. Setkali jsme se i s hravým medvídkem Chuorkem. Naneštěstí tím začala naše cesta pro lék, protože jsme společně s našimi hostiteli byli zákeřně nakaženi podivnou nemocí, co se vyznačovala zmodráním kůže. Nebylo to samo sebou, poznali jsme tak na vlastní kůži další a to negativní sílu Omegy, rasu Ofiliánů. Vydali jsme se „černou dírou“ dlouhým tunelem až na druhou stranu světa za arkasínským léčitelem Aldanem. S pomocí dalších dvou ras a to Elfů a Voirdžín se nám podařilo získat lék a vyléčit jak sebe tak i Arkasíny a Chuorky. Pochopili jsme, že si na Ofiliány bude třeba dávat pozor.
Alarg za námi přivedl zubožené medvídky Chuorky, kteří stačili na rozdíl od ostatních utéct ze své osady. Ofiliánská říše se začala rozrůstat, Ofiliáni rozšiřovali své území na úkor ostatních ras. Protože jsou to bytosti nadané magickou mocí, hledali jsme pomoc u vševědoucích Voirdžín. Ty nám řekli o kamenech moci, což jsou zvláštní předměty, které vlastní každá rasa od počátku světa. Pokud se nám podaří získat dostatečně velké množství (každá rasa má jen jeden takový kámen), můžeme pomocí nich zrušit kouzlo. Kterým jsou očarováni ofiliánští otroci – zajatci z ostatních ras. Málem by se nám vše zdařilo, ale Ofiliáni s pomocí svých spojenců Marymenů (upírů) unesli Alarga a jako výkupné žádali právě ony Kameny moci. Nakonec nám nezbylo než kameny vydat, ale včas se objevily dvě Voirdžíny, před nimiž mají respekt a úctu všechny rasy, a kameny vzaly z rukou Ofiliánů a daly je rasám Omegy zpět. A Ofiliáni byli varováni od Voirdžín, že pokud ještě někdy překročí ve zlém hranice své říše, zle se jim povede.
Vrátili jsme se bohatší o zážitky a o zkušenost, že se vždycky nemusí zdařit to, co si naplánujeme.
Od Daglara a Gratury jsem věděli o Svátku stvoření, který se slaví na počest Atala – stvořitele, který kdysi na počátku světa stvořil všechny rasy Omegy. A nestačili jsme se divit, když nás ráno navštívil sám Atal, řekl, že už dlouho nás pozoruje a že si nás vybral jako spolupracovníky pro stvoření světa a pro ten účel nás přenesl časem na počátek… A tak jsme pod dohledem jeho mistrů vytvářeli svět, jeho rozumné obyvatele i zvířata a rostliny, abychom se nakonec dozvěděli, že Atal je jen převlečený Alarg a tímto nám umožnili naplno prožít Svátek stvoření, tak, jak ho nemůže prožít žádný „domorodec“, protože ho dávno zná. Být tím, kdo tvoří, je chápáno v Omeze jako velká pocta. Protože se některé naše výtvory – představy nových ras – opravdu povedly, není vyloučeno, že se s nimi setkáme v dalších etapách putování Omegou – Zemí za zrcadlem!
Tentokrát byli děti rozděleny do sedm skupinek a velcí tvořili další dvě. Tolik ras zatím známe, tedy včetně šedivých Ofiliánů a černých Marymenů… Každá rasa nějakým způsobem vánoce slaví a tak jsme se snažili ostatním ukázat jak. Protože tahle výprava byla i oddílově vánoční, nechyběl stromeček, spoustu dárků. A také návštěva Tolštejna, který se začal proměňovat, bohužel ne s perspektivou našeho návratu do něj.
Chata Růžena na svahu Jedlové, což je od Tolštejna pár kilometrů, se zřejmě stane tím novým náhradním místem našich nejen vánočních výprav do těchto míst.
Od Bílého krále jsme vyslechli Legendu o Bráně, o dávném příběhu Znalce a Strážce, v něž Atal proměnil své dva Mistry a nechal je jako stráž právě u té Brány. Té se chtěli zmocnit Ofiliáni, rozpoutal se boj, v němž na straně dobra bojovali Arkasíni a Voirdžíny. Podle té legendy se magií pokusili ovládnout Ofiliáni Znalce, ale ten se z bílé bytosti proměnil pouze v šedivou a ztratil svou paměť. K našemu údivu jsme se dozvěděli, že si začal říkat Poutník…
Celou Legendu o Bráně máte zde:
Kdysi na počátku světa, kdy Atal stvořil všechny známé rasy obyvatel Omegy a kdy roztočil svět, aby dal všem na něm poznat síly dne i síly noci, tehdy, když opouštěl stvořený svět a odplouval až za oceán, tehdy, jen chvíli před tím, nechal vynést ze svého korábu Bránu. Jejím znamením byl velký kruh, rozprostřený kolem ní, tvořený různými znaky, kterým rozuměli jen Atal a Mistři. Dva z Mistrů proměnil stvořitel ve Strážce a Znalce. Tito dva byli nesmrtelní tak, jako Elfové. Měli za úkol chránit Bránu a pečovat o ni a také ji ovládat, aby byla k prospěchu všech ras, až přijde jejich čas, kdy budou moci vstoupit do brány a projít do jiných světů. Sám Atal nastavil Bránu na svět, jemuž říkal Alfa. To bylo místo, z něhož sám vzešel.
Jen Znalec věděl, jak se Brána ovládá. A jen Strážce ji mohl ochránit.
V kruhu byla mnohá znamení: beta, gama, delta… množství znaků, pod nimiž se skrývaly cizí divukrásné světy, stejně tajemné, jako sama Omega. Pouze ofiliánské Modamér a Bílému králi Voirdžín bylo dovoleno nahlédnout do některých světů a získat moudrost a schopnosti, které předčí um ostatních ras.
Bílý král vědění přenesl na všechny Voirdžíny, Tento dar umožňuje mluvit bez hlasu a sdílet veškeré vědění. Dovoluje i nahlédnout do možných budoucností.
Modamér Ofiliánů se rozhodla tento dar si ponechat a upevnit jeho pomocí svou moc nad říší i nad ostatními rasami. Jen některými magickými schopnostmi vybavila své poddané, aby mohli lépe plnit její příkazy.
Po mnoho následujících let byla Brána v klidu, v péči Znalce a hlídaná Strážcem.
Svět se měnil, poznatky, které byli jednotlivé rasy schopné získávat o světě, některé vzdaloval od druhých a jiné přimykal k sobě. Lidé a Ratiové k sobě našli cestu, stejně tak jako Daglarové a Gratury. Také Chuorkové našli velké přátele v Arkasínech. A co je temné, k temnému se přiblížilo. Ofiliáni získali své spojence v Marymenech. Jen Voirdžíny nezasáhly velké změny Omegy, ty setrvaly ve svém vědění, z něhož vždy ochotně poskytly každému, kdo přišel pro pomoc a radu, ať již z kterékoliv rasy. Ale vždy odevzdaly jen tolik, kolik bylo třeba, aby pomohly a neškodily. Tím si získaly vážnost a úctu všech.
V temnotách ofiliánského panství, v černých duších části bytostí této říše, se zrodil plán. Tak, jako mnohokrát za ta léta, snažili se změnit hranice říše ve svůj prospěch. Protože neuspěli, rozhodli se rozšířit svou moc do jiných světů pomocí Brány. Bílý král měl temná vidění a jeho sny sdílely všechny Voirdžíny. Ale žádná nebyla v té chvíli v blízkosti Brány. Jen Arkasíni – tušitelé, nadaní také zrnkem magie z dob svého zrození, spěchali na pomoc a přišli první na místo zkázy. Rozpoutal se boj, kde nikdo nikoho nešetřil. Teprve příchodem Voirdžín utichly vášně. Bylo však pozdě. Posvátný kruh znamení byl rozmetán, ale většinu znamení se zdařilo poskládat zpátky. Brána byla během bitvy postupně otevřena do několika světů, než se podařilo uzavřít ji zcela. Část Ofiliánů prošla Bránou, ale již nikdy se z nich nikdo nevrátil. Naopak do Omegy se dostalo z cizích světů hejno létajících mírumilovných bytostí, které Arkasíni nazývají Anuky. Strážce byl zraněn, ale splnil svou úlohu, Brána nepadla zcela do rukou Ofiliánů. Znalce odvlekla ofiliánská armáda a snažila se ho svou magií proměnit v černého otroka, aby jim tak byl zcela po vůli. Ale kouzla temných nestačila. Znalec nezčernal, jeho oděv se však stal šedivým a on sám změnil své jméno, stal se Poutníkem. Voirdžíny vrátily původní nastavení světů Alfa – Omega a rozebraly velký kruh znamení. Strážce přenechal své místo v Omeze Voirdžínám a na počest Arkasínů, prvních obránců, přijal jejich heslo jako to, které umožní projít skrz Bránu a prošel do Alfy. Poutník zůstal na straně Omegy připraven na možné příchozí. Velký kruh byl rozebrán a jednotlivá znamení svěřena důvěryhodným Arkasínům, které je měli ukrýt na domluvených místech. Byl sepsán „Velký svitek“ s popisy těch míst se znameními, rozdělen a jeho části svěřeny
Voirdžínám.
Bílý král měl opět vidění. V nich však již nebyla žádná temná znamení. Podle nich se jednou u Arkasínů narodí muž, který se nakonec stane jejich sjednotitelem. Jako znamení, že nastala ta chvíle, projde Branou z Alfy skupina lidí, která přinese naději konce ofiliánského otroctví. První pokus o osvobození všech otroků se však nezdaří. Tito lidé, společně s vyvoleným Arkasínem, jsou ti, jež mají právo získat všechna znamení a obnovit tak možnost nahlížet do jiných světů………
Boj u Brány skončil před těmi tisíciletími vítězstvím Arkasínů a Voirdžín. Kruh kamenů, působících jako klíče do jiných světů, Voirdžíny rozebrali a svěřili je Arkasínům. Sepsali s nimi také Velký svitek a přidali do něj znamení Brány. Dozvěděli jsme se, že podle legendy je Alarg vyvolený Arkasín, kterému je souzeno zpátky sesbírat uschované kameny a nám je souzeno putovat s ním. Pomocí Velkého svitku jsme také vrátili Poutníkovi jeho dávnou paměť, ale neproměnil se, zachoval si svou nám známou podobu.
Naším příštím úkolem tedy bude vrátit Bránu do té podoby, v jaké byla v okamžiku, kdy Atal odplouval z Omegy, když dokončil své dílo…
Naše čtyři týmy se snažily podle legendy získat kameny do Brány a také se jim to podařilo. Nebyla to samozřejmě přímočará cesta, o tři kameny jsme přišli, když jsme byli přepadeni ofiliánštími otroky a další byl zcizen LíBlatníkům, když jsme jej od nich nezískali, a po té, co jsme od této rasy odešli. Pro ty celkem čtyři jsme si došli až do ofiliánského doupěte.
Nakonec jsme se všemi, celkem dvaceti pěti kameny, popsanými řeckou abecedou, odešli k jedné ze čtyř Bran, které jsme postavili (každý tým stavěl svou a pak jsme zvolili jednu z nich), postavili jsme kolem ní s pomocí Alarga a Bílého krále kruh a bránu otevřeli do světa Epsílon… V ten okamžik se Brána „probudila“ a do světa Omega vešla skupina Ofiliánů… Alargovi se to pramálo líbilo, ale Bílý král vysvětlil, že toto nejsou místní Ofiliáni a oni také promluvili, že jsou potomci dávných válečníků, kteří bojovali o Bránu a prošli skrze ní. Že však v cizím světě, kde neměli žádnou moc, poznali, že musí změnit svůj život v Omeze a tak mnoho generací čekali, až se otevře Brána a budou se moci vrátit zpět a pokusit se ofiliánskou říši temnot změnit. Bílý král je vzal pod svou ochranu. U Voirdžín také zůstali všechny kameny a dále i Kameny moci, které Bílý král připomněl a ukázal, že je má.
To jsem tedy sám zvědav, jak to všechno dopadne.
Pochopili jsme, že na první pohled se věci i osoby mohou jevit jinak, než jsou ve skutečnosti… Poznali jsme novou rasu, bytosti, které si říkají Nařané, ale jejich skutečné jméno je Narjové. Jsou to tvorové, kteří nepatří do světa Omega, ale do Kappy a dostali se k nám Bránou v době před válkou mezi Ofiliány a společenstvím Arkasínů a Voirdžín. Nemohli se dostat zpět (kruh kamenů byl přece rozebrán a uschován) a neuspěli ani u Bílého krále, ani u Arkasínů, nikdo tehdy nechtěl riskovat daleko důležitější věci než jejich návrat domů…
Narjové již tak byli stranou dění v Omeze a ještě více se zatvrdili ve své povaze a postupně se sžili s okolím a našli svůj prostor, jak žít v pro ně nové zemi. Jsou to měňavci a berou na sebe podobu těch, které spatří.
Snažili jsme se přimluvit nejprve u Bílého krále a pak u Alarga, jestli neumožní jejich návrat domů ted, kdy jsou síly dobra ve výhodě.
Nakonec jsme otevřeli Bránu a Narjové přišli, ale nikdo z nich neodešel! Nejsou totiž Narjové a Nařané ti samí. Nařané jsou potomci dávných Narjů, kteří přišli do Omegy a nemohli se vrátit. Omega je pro tyto bytosti již dávno domovem. A tak se asi budeme muset čas od času i potýkat s postavami, které nebudou těmi, za co se budou vydávat, protože Nařanům činí potěšení druhým tak trochu škodit a strašit je…
Setkali jsme se s Ofiliánkou, s tou, co se vrátila Bránou. Ta nám řekla, že právě tato doba je nejvhodnější k tomu, dostat se do blízkosti Modamér Grantén a ukázat jí pravou tvář její říše, tu, kterou zamlčují její rádci. Je tu šance změnit Ofiliánskou říši.
Poznali jsme jak Arkasíni oslavují jaro, nejdřív jsme si ale sami náležitě vymýšleli, jak bychom to udělali my!
Oslavy jara
Nakonec arkasínská rada v čele a Aldanem, kterého známe již z dřívějška, zvolila jednoho z Arkasínů soudcem nade všemi, vybrala Alarga, aby se stal vůbec prvním králem Arkasínů… Vzniká opravdová Země Arkasínů v čele s Alargem.
Glejt dle kterého se stal Alarg králem
Stejně jako Arkasíni, slaví i Ofiliáni příchod jara, ale jako první jarní noc. V té době je možné vstoupit do královských zahrad a tak se dostat až k Modamér. Povedlo se nám to a mladá královna pochopila, že to se vším, co jí rádci říkají, asi nebude v pořádku. Ti až na jednoho, když pochopili, že je zle, utekli. A Grantén toho jediného nepotrestala, protože jí zůstal věrný, i když jej mohl stihnout trest. Dokonce se zachovala jako Bílý král ke svým Voirdžínám a veškeré vědění o jiných světech dala do vědomí všech ofiliánských bytostí. Ti přestali být loutkami v rukách královny a zbavili své otroky očarování. Ne všichni Ofiliáni však toto vědění přijali, někteří se rozhodli Modamér vzepřít a otroky si ponechat. A proto Alarg, již jako král roven Modamér, dostal amulet a byla mu prozrazena magická elfská věta, pomocí níž s amuletem může zrušit otrocké očarování…
Modamér Grantén po právu tyto chvíle nazvala Novým věkem nejen pro Ofiliánskou říši, ale pro celou Omegu.
V místě, kde nás měla v pátek za tmy čekat skupina bytostí, které pro nás měly důležitou zvěst, jsme byli přepadeni Marymeny (a jak se později ukázalo i jedním Ofiliánem, který se nepodřídil rozhodnutí Modamér Grantén o zrušení otroctví) a každý tým přišel o jednoho svého člena – stal se zajatcem a otrokem. Na místě jsme přitom našli jen čtyři části listiny psané elfsky.
Museli jsme získat klíč k přečtení elfského listu, za pomocí Ofiliánky Halfech, jedné z těch, co se vrátili Branou, jsme našli tábor Marymenů, Ofiliána i otroky a nakonec zase za tmy s pomocí Alargova amuletu otroky osvobodili. Protože jsme však neměli žádné kouzlo, které by nás chránilo proti Marymenům nebo vzalo moc Ofiliánovi proměnit nás v otroky nové, museli jsme vzít tak trochu nohy na ramena.
Od osvobozených Elfů jsme se dozvěděli, že jejich rasa není stvořená Atalem, ale že pocházejí z Atalovy země, tedy z Atlantidy a jsou potomky těch Atlanťanů, kteří se rozhodli žít v Omeze… Také nám řekli, že se blíží druhý příchod Atala – stvořitele.
Nakonec nám sám Alarg přivedl osvobozené naše čtyři členy, takže všechno dobře dopadlo. Marymeni přišli o většinu svých spojenců – Ofiliánů, ale nelze spoléhat na to, že nové nenajdou, jak v onom roztrhaném listě na počátku pravil král Elfů, Andon Panta Omentien (čili Brána otevřená k setkání). Máme se nač těšit příště…
Roztrhaná elfská listina
… co, že to nepřečtete, to jste celí vy, ale na jiných stránkách o této celoroční hře najdete klíč. No dobrá zde máte český překlad
alargu, krali arkasinu, zdravim te jako soudce nade vsemi bytostmi tveho lidu! jiz cele veky v nasem svete chybela osobnost schopna sjednotit lid arkasinsky pod jednotnou spravu bez mecu, luku a sipu. jsme vdecni osudu a sil nad nami, ze jsme svedky zrodu pevneho statu schopneho celit silam zla. modamer ofilianu se se cti vyrovnala s minulosti sve rise, ale ne kazdy sedivy letavec prijal tuto moudrost.
zustalo po lesich jeste mnoho otroku svazanych cernou magii. je treba celit temto silam. marymeni, kteri pozbyli sveho mocneho spojence, take hledaji jina spojenectvi a nelze spolehat na to, ze je nenajdou.
jsi nositelem silneho znameni nasi rasy, krali alargu. jsi nas pritel jiz od davnych dob, tak jako vsichni arkasini. vyuzij daru, ktery nosis na sve hrudi. pouzij jej vcas. vime, ze lid arkasinu ma schopnost tusitelstvi. jsme pripraveni splnit slib dany mistrum atalovym v davnych casech zrodu ras, ze silam zla budeme celit spolecne s temi, kterym atal vdechl zivot. andon panta omentien kral elfu
Jak pravili posledně Elfové, blíží se příchod Atala. Kameny moci začaly ožívat a z každé rasy, co jich žije v Omeze, se někdo vypravil do nějakého stejného a neznámého místa. Měl jen to nutkání tam jít – na setkání s Atalem…
Tahle výprava byla putovní. Nikdo nevěděl, kde se nakonec objevíme a radost některých dětí, že jsou zase v Zátoce pláňat byla opravdová. První noc jsme byli svědky druhého příchodu (připlutí) Atala. Chvíli s námi rozprávěl, když vystoupil na břeh. Ale tehdy jsme to byli my, lidé z Alfy. Druhý den jsem se vydali na dlouhou pouť do neznámého místa. Tím byl Chřenovický hrad nebo spíš zřícenina hradu, pár zdí a věž, do níž se dalo vstoupit a koukat tím kamenným tubusem nahoru na oblohu.
Stali se z nás Voirdříny, Ofiliáni, Arkasíni, Chuorkové… každý představoval nějakou bytost z Omegy, vesměs tu, kterou stvořil stvořitel. I Narjové se kupodivu našli, ale vy, co znáte tento příběh, víte, že Narjové pocházejí odjinud.
Když přišla druhá noc, ukázal se Atal na místě, kde všichni zástupci ras očekávali jeho příchod, aby mu mohli za své stvoření poděkovat. A stalo se. Od hravých Chuorků dostal Atal i dárek, Šanyna poděkovala tancem a písní beze slov, jiní hlubokou poklonou i vděčným slovem. Všichni v odění a s malováním tváří, pokud to bylo vzhledem k povaze té či oné bytosti třeba.
Ale skutečnost je jiná, i Atal má tvůrce, stejně jako bytosti celé naší Omegy, zvané Země za zrcadlem. Jsou to lidé, kteří patří do Tuláků. Tak tedy jako filmový střih vstoupil do děje Poutník a uvedl té noci další Atalova slova a pravý hlavní tvůrce bytostí Omegy přijal poděkování od stvořených ras…
Atal nás pozval do své země, Atlantidy. Zbývá nám v této celý rok trvající hře poslední akce a to nejdelší – tábor. Bude to Atalova země, Atlantida.
Psáno v očekávání dalších zážitků, Michal
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 8. září 2024
svátek má Mariana
Narozeniny
03.září - Zuzka (20)
04.září - Amálka (18)
06.září - Vláďa (37)
06.září - Matyáš (12)
11.září - Vendy (18)
13.září - Kuba (16)
18.září - Vašek (16)