Tuláci odjížděli již v 10 dopoledne autobusem od školy, takže program do mého příjezdu nemohu doplnit. S Jezulí a Kubou máme sraz u autobusu Na Knížecí. První jsme nechali odjet jelikož byl beznadějně narván a my ještě k tomu bez místenky. Druhý vypadal nadějněji, ale zvítězil třetí kde jsme si i bez místenky sedli. V Písku vystupujeme o stanici dříve, jelikož doufám, že cesta je odsud kratší a opravdu byla. Ještě štěstí, že jsem tyto krajiny navštívil s Broukem asi před měsícem. Asi po 40 minutách cesty docházíme k cíli. Umísťuji se na pokoj č.12 ten s křeslama. Ještě tento den nás čeká hra dle deníku a proto nejprve úryvek z deníku:
„Druhého dne jsem koně osedlal a vydal se směrem opačným, neb písecký kraj jest na jih od Zbraslavi. Za několik dní jsem již byl v Písku, ale to již byl čtvrtek a tak jsem kupce hledati počal. Však štěstěna nebyla mi příliš nakloněna. Odešel jsem s koněm do lesa, jelikož nocleh jsem již nesehnal, neb byl právě trh a město bylo plné lidu. Chtěl jsem jít brzy spát, protože se ochladilo velmi. Pod hlavu jsem si dal sedlo, přes sebe plášť a houni, ale jak jsem usínal, zahlédl jsem v lese před sebou podivné světýlko. Zvědavost má mi spáti nedala a tak jsem zase vstal, zahalil se do pláště a kráčel jsem tím směrem, kde světlo zářilo. A objevilo se další ! A zase! Šel jsem tedy po nich, ale co nejtišeji, bych někoho pozornost neupoutal, když náhle vběhl mi do cesty muž podivného vzezření. Byl menší postavy, hrbatý a zarostlý, však oděv jeho prozrazoval blahobyt dřívější. Zachechtal se a ukázal mi ruku, kterou doposavad držel za zády. Spatřil jsem klíč a on vmetl mi do tváře :“Pozdě jdeš panáčku, já rychlejší byl. Klíč je můj, jen můj." Poslední ta slova dodal s výrazem ve tváři takovým, že myslel jsem, že zešílel. A on se otočil a utekl, i když já nechtěl ho pronásledovati. A tak jsem tam zase stál sám. Ale svíčky pokračovaly ! Byl jsem překvapen, když dovedly mne k mému koni a dlouho jsem čekal, zda nebude se něco dít. Po delší době jsem usoudil, že nemá smysl čekat a usnul jsem. "
Ano, zachovali jsme se přesně jak je psáno. Michal jež zahrál si Badatele odešel po večeři po již dříve známe cestě a zanechával za sebou svíčky. Netrvalo dlouho a děti jež s námi zůstali v jídelně, spatřily v okně záři tajemného venkovního světla. Rozdělily se zhruba do dvojic, ale byli a tací kteří sami cestu podniknou si přáli. První dvojici se zjevil Badatel a vmetl jim do tváře onu větu z deníku: „Pozdě jdeš panáčku, já rychlejší byl. Klíč je můj, jen můj.“ Myslím, že ostatní dětí přišly zpět trochu překvapené, ale v záporném smyslu a to že cestou se nic nestalo, že pouze šly po svíčkách. Večer ovšem překypovaly energií natolik, že někteří jedinci vyzkoušeli noční běh kolem chaty. Již si ani nevzpomínám na večerní program, ale zajisté dohady o zítřejším programu a vzpomínám, že pokoj byl celý od vosku jak jsme pálili svíčky.
Nejdříve opět kousek z deníku
" Když probudil jsem se ráno, začal jsem hledat něco k snědku, ale pak objevil se mužík z večera včerejšího. Šel celý zkroušený ke mně a stále se omlouval. Já nechápal počínání jeho zpočátku, však pak jsem pochopil. On totiž hledal jiný klíč než ten, který mi ukazoval předtím. Vyprávěl mi, jak celý život zasvětil objevení magické látky, jenže ta byla zamčena v schránce nedobytné, na zámek zamčené. Měl sice plánek jakéhosi monstra, které mělo ukázat, kde klíč leží, však byl již příliš unavený a starý na to, aby ho postavil. Ale touha ho nutila, by klíč mi dal teprve až kolos postavím. a podal mi plánek a zavedl mne na místo, kde měla stavba ta státi. Avšak vtom procházel kolem kupecký učedník a hlasitě vykřikoval : " Přijel kupec, račte nakoupiti zboží vzácné, dnes bude jen kousek odtud, ale musíte si pospíšiti, neb zítra již obchodovati bude dále. Přijďte, neprohloupíte." Tak a všelijak jinak vykřikoval a napadlo mi, že jest to otec Jakubův, ale nevěděl jsem, co dělati mám první. Zda pomoci tomu ubohému muži, či vydat se dříve za kupcem, bych nemusel později dále choditi. Pak však soucit rozhodl a vystavěl jsem tedy mudrci kolos a on radostí nad klíče nalezením ani mluviti nemohl. Ale to večer byl a já již kupce nezastihl. Badatel si přál, bych viděl, co magická látka, kterou již třímal v ruce své, dokáže, a tak pojedl jsem sním a on mi ukázal, co ještě nikdy nikdo neviděl "
Ráno po obvyklých povinnostech, přišel nás navštívit Badatel a pronesl slova, jež v deníku jsou a mimo jiné předal nám plánek kolosu. Tuláci slíbili, že kolos postaví, jelikož klíč který Badatel vlastnil potřebují. Odcházíme tedy stavět kolos asi 200 m od chaty na pěkné místo do lesa. Než vůbec začneme stavět někomu se povedlo plánek natrhnout. Stavba kolosu celkem zdlouhavá a tak ještě před dostavěním odcházíme na oběd a na odpočinek. Jelikož kolos postaven musí být do sudé celé hodiny a to ještě do té doby nutno badatele najít. Ale po obědě když opět stavíme přiběhne odněkud kupecký učedník a oznamuje všem, že kupec přijel. Děti stály před otázkou jít za kupcem či dostavět kolos s rizikem, že kupec bude zítra o vesnici dále. Kolos dostavujeme a jdeme hledat Badatele. Ten poté s námi přichází ke kolosu a kontroluje jak dodrželi jsme míry uvedené na plánku. Vše bylo v pořádku a tak všichni povinně zatemnili zrak svůj a když Badatel nasadil na vrchol kolosu střelku ta v sudou hodinu ukázala směr kde klíč zakopán byl. Bohužel nám nezatvrdl cement a tak po nalezení klíče se cement odloupl a ze zbytku čouhal klíč, který alespoň v mých očích vypadal dosti tajemně. Mezitím celý den Kuba s Jezulí hledali cestu na zítřejší hru. Při odchodu s vyměněným klíčem sbíráme dřevo, jelikož večer oheň chystáme. Hranice je přichystána a do večeře naplňujeme čas vybíjenou. Je pravda, že počasí si nevybírá a tak když chceme zapálit kolem osmé večerní oheň začne pršet, ale ani to nás neodradí. Večer přijde za námi Badatel a jak je psáno v deníku ukazuje nám co dovede magická látka, kterou našel. Snad je to magickou silou, ale ať začneme hnát děti do postele v 6 hodin stejně toho docílíme až mezi 11 a půlnocí. Dnes čekáme až usnou, jelikož Kapucínek předstupuje před náčelníka kmene. Počasí nepřeje jelikož se rozlilo a tak je vše vyřízeno rychlejší cestou.
V noci se notně vypršelo a tak dnes již ani nekáplo za to bylo mokro a ne zrovna teplo. Po ránu se opět zjevil učedník kupce, a oznamoval kde že se to kupec dnes nachází. Ještě před odchodem odebíráme balíčky na cestu jelikož návrat je až k večeři a Šimon nám čte úryvek z deníku.
Odcházíme tedy po modré a po dvou hodinách nacházíme kupce. Bylo to z menšími potížemi, jelikož sešli jsme z modré, ale do vesnice přece došli. Kupec (otec Jakubův) rozmlouvá s Martinem a předává mu svitek, který otec Martina zanechal u otce Jakuba aby předal mu jej až nebude ho mezi živými. Zároveň vyslovuje přání, že sejítí se s Martinem chtěl by a při čaji vzácném rozmlouval s ním tak tedy kupec přijde navštívit nás do našeho příbytku. Zde se opravdu Tuláci (někteří) nechovali s úctou ke kupci, jež zajisté mnohé viděl a poznal. Nyní je nutno rozluštit svitek, který obdrželi jsme od kupce. Na svitku je nakreslen strom, pták a vodní plocha. S jistou pomocí od Šimona, který cestoval s námi, odebíráme se daným směrem. U nového rybníka kam docházíme máme hledat zprávu. Hledaní začíná po posilnění a dlouho předlouho nemůžeme nic nalézt, ale nakonec přeci luštíme zprávu hadem zašifrovanou. Z tohoto listu zvídáme kudy, že mají kroky naše směřovat. Hledaní směru je poněkud obtížnější a tak i mně uniká místy souvislost. Výsledkem hledání je truhla, kterou nalézáme. Uvnitř nacházíme odkaz Martinova otce a předměty, které otec zanechal pro Martina. Po večeři vaříme vodu na čaj, který přinesl kupec. Při čaji povídá nám příběh ze staré Číny z něhož plyne ponaučení.
Večer když uložili jsme děti spát a čekáme na jejich usnutí vyrábíme Míšovi oběšence. Měl radost, jelikož měl jeho boty. Dnes v noci má Dáda předstoupit před náčelníka kmene, ale každou chvíli se ptala kdy už půjde a tak, stále se připomínala a tak když předstoupila bylo jí oznámeno rozhodnutí, že přijata nebude. Odešla dosti zdrcena a teprve ráno po promluvení s Michalem se umoudřila trochu. Poté ještě Hádě s Vandou odpykávaly trest. Dostaly svíčku a měli sejít po cestě a přinést kaštan. Nejdříve šla Vanda a ta přišla totálně rozklepaná, naproti tomu když šlo Hádě tak jsme padali smíchy.
Ráno balíme a uklízíme. Úklid a to speciálně na našem pokoji č.12. Již v 10 hodin přijíždí autobus a my odjíždíme domů.
Beruna
A zde je několik slov od Michala
Podzimní prázdniny jsme plánovali do Všenor. Ale organizace, která Všenory vlastní, s nimi měla jiné záměry. Nabízela nám náhradní místa kdesi po vlastech českých neověřených a tak jsem raději volil možnost najít si jiné místo a dohodnout se s organizací na kompenzaci nákladů na náš přesun. Vyšlo to, vyplatilo se nám to a my jsme podzimní prázdniny prožili v Živci u Písku. Hned první večer se děti vypravily po světýlkách lesem a první dvojice prožila setkání s tajemnou bytostí přesně tak, jak to popisuje Martin ve svém deníku:
Škoda jen, že autoři hry prosadili svou: že totiž takové setkání prožije jen první dvojice, další obešli setmělý les, aniž by cokoliv prožili… Což potom upřímně komentovali a projevilo se to i na jejich energii, kterou si ti nejrozdováděnější byli za trest vybít běháním kolem chaty. Druhý den ráno děti potkali onoho muže s klíčem. Byl smutný a omlouval se jim za noční zjevení. Byl to Badatel a hledal jiný klíč, než který získal. Naopak ten, co měl byl prý potřebný pro Martina. Co všechno Badatel Martinovi řekl a jaká byla jejich dohoda, to jsme si přečetli v deníku a také jsme se tak zachovali:
Martin se pustil do stabvy monstra z materiálu, co les dal. To stavění zabralo mnoho času, ale stálo za to. I počasí přálo, byť se mraky honily a sem tam i kapka klesala k zemi. Použili jsme klacků, pak listí i kaštanů, v konstrukci byl i prostor pro střelku, kterou měl Badatel umístit, když bude monstrum, jemuž říkal kolos, hotovo. Ale hned zkraje našeho snažení se objevil kupcův učedník a halasně svolával lid, aby se vydal za ním a vychvaloval jeho zboží. Že kupec je blízko právě teď a zítra již bude o vesnici dál. Martin se potřeboval setkat s kupcem, ale rozhodl se nejprve dokončit kolos. Protože střelka ukazovala pravý směr jen v sudých hodinách, museli se tuláčci snažit, aby tu chvíli vystihly. Bylo již odpoledne ke čtvrté a ten okamžik nastával. Všichni se shromáždili kolem kolosu, zavřeli oči a Badatel umístil střelku. Všichni se podívali, jakým směrem se otočila a tím se vydali. Cesta vedla na nedaleký kamenitý kopeček a tam se pustili do hledání. Pomoci jim při tom mělo znamení klíče. Náhoda tomu chtěla, že hledání bylo velmi krátké, znamení objevila Dáda a pozornost všech nevedla jen k onomu označenému místu. Část tuláčat si myslela, že znamení budou pokračovat dál a dovedou je jinam… Mýlili se ti, co nechtěli kopat v zemi hned. Po chvíli země vydala podivnou kamennou hroudu (cement) a z ní děti šikovně vyloupali jako by zkamenělý starobylý klíč! Badatel jásal a klíče si s dětmi vyměnil. Poděkoval za pomoc a pozdravil se s nimi. Cestou zpět do chaty jsme sbírali dřevo na večrní táborák, před chatou potom nás správce povozil na ponících, hráli jsme vybíjenou a když měl konečně nastat ten ohně čas, začalo pršet. Dovnitř do sucha za námi přišel Badatel a ukázal nám jedno ze svých tajemství – látku, která mění barvy v závislosti na vodě a ohni!
Tu noc Kapucínek předstoupil před Náčelníka Kmene. Když jsme vycházeli na tuto akci, už nepršelo, ale cestou začalo opět padat poněkud více vody. Kapucínek i vzhledem k tomu dostal poměrně jednoduchý úkol: musel dojít sám až ke kolosu (cestou svítilo několik bludiček – svíček) a přinést odtamtud kaštany. Honza šel napřed a stalo se, že Kapucínek jej uviděl. I tak jsme úkol dokončili (Kapucínek zvládl bez chyby) a Kmen se rozrostl o dalšího člena. Nad jednoduchostí úkolu se později vedly polemiky a srovnával se s úkoly těch druhých. Ale nechali jsme vše tak, jak jsme prve rozhodli. Důležitější je složená zkouška, která teprve vede k předstoupení před Náčelníka. A tu museli ti, kdo jsou dnes členy Kmene, složit všichni stejně.
Ráno předposledního dne našeho působení v Živci se opět objevuje kupcův učedník a sděluje, jak daleko se dnes nachází kupec. Vzali jsme si balíčky na cestu a vyrazili. Protože jsem si zahrál kupce a čekal v oné vzdálenější vsi, nechám zde promluvit Honzu:
Ještě před odchodem odebíráme balíčky na cestu jelikož návrat je až k večeři a Šimon nám čte úryvek z deníku. Odcházíme tedy po modré a po dvou hodinách nacházíme kupce. Bylo to z menšími potížemi, jelikož sešli jsme z modré, ale do vesnice přece došli. Kupec (otec Jakubův) rozmlouvá s Martinem a předává mu svitek, který otec Martina zanechal u otce Jakuba aby předal mu jej až nebude ho mezi živými. Zároveň vyslovuje přání, že sejítí se s Martinem chtěl by a při čaji vzácném rozmlouval s ním tak tedy kupec přijde navštívit nás do našeho příbytku. (pozn.: návštěva kupce se konala až večer po návratu!) Nyní je nutno rozluštit svitek, který obdrželi jsme od kupce. Na svitku je nakreslen strom, pták a vodní plocha. S jistou pomocí od Šimona, který cestoval s námi, odebíráme se daným směrem. U nového rybníka kam docházíme máme hledat zprávu. Hledaní začíná po posilnění a dlouho předlouho nemůžeme nic nalézt, ale nakonec přeci luštíme zprávu hadem zašifrovanou. Z tohoto listu zvídáme kudy, že mají kroky naše směřovat. Hledaní směru je poněkud obtížnější (pozn.: v terénu je připraven kamenný kruh, jehož pomocí určujeme základní směr, dále na místě, kde tušíme něco v zemi, chodíme vždy určitý počet kroků na sever, na jih, atp – vede nás při tom Šimon) a tak i mně uniká místy souvislost. Výsledkem hledání je truhla, kterou nalézáme. Uvnitř nacházíme odkaz Martinova otce a předměty, které otec zanechal pro Martina. V truhle byly vzácné váčky, které Martin schoval k sobě. Tak také děti si postupně po celý následující čas této hry předávají vždy po týdnu na schůzkách tyto předměty a starají se o ně! Večer k nám po večeři přišel kupec, přinesl k ochutnání vzácný orientální čaj, vyslech naše vyprávění a sám také řekl jeden příběh ze staré Číny. Když jsem po této akci ještě v kupcově oděvu vyběhl na pokoj, nestačil jsem se ani převléknout do „civilu“, klepala na dveře Dáda (čekala, že také předstoupí před Náčelníka Kmene) a ptala se docela hloupě, zda je má proto převléknout do spacího, nebo ne… Byla netrpělivá a ne poprvé. Tato otázka na její předstoupení byla tou poslední kapkou. Rozhodli jsme se, že si Dáda ještě počká. Náčelník Kmene si ji předvolal za tmy ven a vysvětlil jí důvody, proč ji teď žádný tajný bod nečeká. Dáda byla zklamaná tak, že mi jí bylo i líto, ale nemohli jsme jednat jinak. Do rána toho moc nenaspala a za ranního rozbřesku jsme spolu vedli dlouhý rozhovor, protože se jí ani na snídani z pokoje nechtělo. Před Náčelníka předstoupila naprosto nečekaně na jedné středeční schůzce, byla z toho překvapená (to už se ani jedinkrát nezeptala, kdy to bude) a Náčelník ji uznal již bez úkolu! Ten její úkol totiž byl naučit se trpělivosti, což zvládla. Slzy se jí tiše koulely po tvářích radostí, když po právu přijímala košili s oddílovým znakem a novou uzlovačkou. Poslední noc na Živci však ještě nekončila. Dvě raubířky byly vytaženy ven a to Hádě a Pampalíny. Dostaly obě, každá zvlášť, úkol jít ven se svíčkou a přinést kaštan. Nebudu hledat vlastní slova, Honza se o tomto vyjádřil: Nejdříve šla Vanda a ta přišla totálně rozklepaná, naproti tomu když šlo Hádě tak jsme padali smíchy. Vše jsme pozorovali tajně z balkónu (já jsem byl ale dole před chatou) a Hádě se po takřka půlhodinovém hledání při zemi nahlas zeptalo: „Míšo a jak vypadá list kaštanu?“
Poslední ráno bylo ve znamení totálního úklidu, zvlášť na našem poradním pokoji, který zažil výrobu všech předmětů, pálení svíček a podobně… Museli jsme se snažit, protože autobus pro nás přijel již na desátou dopolední. Skončily podzimní prázdniny, které letos byly naší samostatnou oddílovou akcí, narozdíl od let minulých. Mám-li připojit své osobní hodnocení, měly dobrý námět, který však nebyl pro děti vždy pochopitelný, muselo se vysvětlovat. A rámcovému programu chybělo sčasování. Vše se řešilo až moc operativně na místě, což nezasáhlo děti, ty si ničeho takového nevšimly a prožily několik nezapomenutelných dnů v prostředí, do něhož by se rády vrátily. Snad někdy příště.
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 21. listopad 2024
svátek má Albert
Narozeniny
15.listopad - Píšťala (34)
16.listopad - Luky (16)