Vrátili jsme se z podzimních prázdnin v Království pohádek. Dostali jsme se ke Zlatovlásce, která byla strašlivě vzteklá – dokonce tak, že si vytrhala svoje krásné zlaté lokny. Naštěstí jsme tu byli my a zašli jsme k alchymistovi a ten nám namíchal lektvar proti prostořekosti. Zkusili jsme ho princezně dát vypít, ale ona nás odbyla. Naštěstí se k nám přišla schovat její kuchařka, kterou předtím vzteklá Zlatovláska vyhodila i s obědem. Pomohla nám upéct koláč, do kterého jsme ten lektvar přimíchali. Princezna ho pak snědla a skutečně! Rázem se začala usmívat a byla milá. Najednou jí to všechno přišlo líto – že si vytrhala vlasy, že se pohádala s Jiříkem… Prostě všechno.
Zatímco ona se šla omluvit svému otci králi, my jsme se vydali pro živou a mrtvou vodu. Cesta to byla náročná a dlouhá, ale nakonec jsme obě vody skutečně našli. Mladší hledali živou vodu v Terčině údolí a starší se vydali pro mrtvou k Žárskému rybníku. Zvládli jsme to. A cestou našli i kešky;-)
Dalšího dne jsme svedli bitvu s mravenci o Zlatovlásčiny vytrhané vlasy, abychom jí je mohli vrátit. Byli to zákeřní kousaví mravenci a nám trvalo celé dopoledne, než jsme je přemohli, ale nakonec se vše povedlo. Vrátili jsme Zlatovlásce vlasy a předali jí živou a mrtvou vodu. Ona se nám zato odměnila královskými penízky.
Navečer jsme pro nového královského kartografa šli zjistit nějaké věci do blízkého městečka a na místním hradě zavítali na večerní prohlídku s výstupy z minulosti. Viděli jsme tam skutečného kata, pana Buqouye, který hrad dříve vlastnil, pana purkrabího a rytíře. Když jsme se večer vrátili do chalupy, dali jsme si ještě polévku na posilněnou a rychle hupli do hajan.
V sobotu jsme se opět setkali s dvorním kartografem. Poděkoval nám za pomoc a také přidal pár zlatých penízků. Zároveň nám ale také řekl o slavnostech na blízkém hradě. Prý se tamější princ snad žení, či co. Tak jsme se tam vypravili. Podívaná to byla velkolepá. Nejprve slavnostní salvy, poté pohádka, kde si zahrála i Coco. Byla o souboji dvou rytířů – Ruprechta z Hohensteinu a Honimíra ze Slunečního království – o ruku princezny. Boj to byl dlouhý, náročný a velmi vtipný. Bavili se všichni – rytíř Honimír měl koně, co uměl dávat pusinku panošům, rytíři Ruprechtovi upadly vlasy a vousy… Zkrátka jedna velká švanda!
Po pohádce jsme na chvíli vyzkoušeli soutěže – střílení špuntem z kuše na model hradu a souboj s tyčemi na kladině. V půl jedné ovšem začalo další představení – Dobývání hradu Pasovskými – byl to příběh, který se klidně mohl před pár stovkami let odehrát. O tom, jak vojáci dobývali hrad, drancovali a plenili, stříleli z ručnic a bojovali kordy a dýkami. Bylo to působivé, až se někteří při výstřelech z děla báli. Nakonec ovšem příběh dobře dopadl. Dali jsme si hradní guláš s chlebem a vlastní jablko a čekali na další pohádku Tentokrát se jmenovala O smutném králi. Vyklubala se z toho pohádka o řepě, do které se taky zapojilo spousta lidí. Obzvlášť kocour Kuba, pes Profesor a myška Lili nás zaujali svým hereckým vystoupením.
Po pohádce jsme se ještě podívali na příběh o Kouzelné masce, která každého proměnila ve zlého čaroděje nebo čarodějku. Viděli jsme spoustu soubojů s různými zbraněmi, holemi, meči, dýkami… Všechno se nám to líbilo a musíme za to poděkovat hradu Nové Hrady a SHŠ Vítkovci a divadelnímu spolku BezeVšeho, protože to bylo super odpoledne.
Cestou domů jsme k tomu potkali Jiříka, který bloumal po okolí, smutný, že si nemůže najít nevěstu. Když jsme mu řekli, že Zlatovláska už je zase hodná, měl obrovskou radost a řekl nám, že ho k ní musíme zavést. Došli jsme se tedy občerstvit do baráku a pak vyrazili s Jiříkem za princeznou. Tu mezitím král nechal hlídat na hradě Cuknštejně. Podařilo se nám najít poblíž ukrytý poklad a s ním uplatit služebnou, která měla princeznu hlídat.
Nakonec však i král byl rád, že si Jiřík chce princeznu vzít a tak byla hostina. Podávaly se čtyři druhy jídel a dva druhy čaje a vedla se společenská konverzace. Když se večer nachýlil Jiřík a Zlatovláska odešli zpět na hrad a my šli do postele.
V neděli se ráno zaběhl Alan, takže ho Jirka s Ivou celý den hledali. My mezitím uklidili domeček, vytřeli, zametli, uvařili oběd – tentokrát opravdu rychlý – párky, chleba, okurky, kečup a pak se vypravili na vlak. Dojeli jsme do Prahy dobře a včas a přivítali nás rodiče, kterým byla obratem poslána sms, že přijedeme na nádraží a nikoli ke škole, jak bylo v plánu původně. Dobrou zprávou večer bylo, že se asi v půl šesté Alan zase našel. Pak ještě vyložit věci v klubovně a podzimky jsou za námi!!!
Rozcestník
Aktuální výprava
Pomůžete nám?
Letní tábor 2024
Schůzky
Klubovna
Zkoušky
Vedoucí
Oddíloviny
Táborové okénko
Kronika
Hry a náměty
Oddílové písně
Kdy, kde, co?
Slavíme
Dnes je 18. říjen 2024
svátek má Lukáš
Narozeniny
12.říjen - Honzík (12)
18.říjen - Barča (13)
29.říjen - Tonda (12)